V posledních letech se v CHS Vrabčí hnízdo zformovalo a úspěšně běhá
několik agility týmů:
Cassy Blue Energizer a Honzík
Julia Ze Shetlandů a Martina
Arrow Vrabčí hnízdo a Vojta
Julia Ze Shetlandů a Vojta
Tým Cassy & Honzík se v roce
2007 proskákali do kategorie LA3, stejně tak tým
Julča & Martina. Druhé dva
týmy - Arrow & Vojta
a Julča & Vojta zatím sbírají
zkušenosti v kategoriích A2. Musíme se pochlubit, že už jsme posbírali
i několik cenných úspěchů - např. tým Cassy & Honzík se loni stal vítězem Mistrovství republiky Slovenska
a tým Arrow & Vojta
získal titul "Valašský tunelář LA" v rámci Junior Cupu, který
pořádal klub Agility Rožnov & Valmez.
A už se nám pomalu formuje další velice nadějný agility tým a to
z našeho nejnovějšího přírustku ve Vrabčím hnízdě - šeltiáka
Baka, který pomaličku začíná se svou paničkou
Martinou :-). Na této fotografii můžete vidět, jak se s vervou vrhá
na zdolání tunelu.
Agility
Jak to všechno začalo
Kdo myslíte, že v naší rodině s agility začal? Pokud jste si tipli,
že "stará matka", hádali jste správně. S agility jsem začala laškovat
na počátku 90. let 20. století, kdy sám tento sport v České Republice
začínal. Mojí první agility partnerkou byla černá fenka Dinča (oficiálním
jménem "Barga Střapatý příboj") a naším prvním tréninkovým místem
byly celé Beskydy. Skákali jsme přes přírodní překážky, jako tunel
posloužila roura, místo kruhu pneumatika zavěšená na stromě a kladinu
zastoupil náš žlutý Wartburg. Jednalo
se tedy spíš o takové military, než agility. Pak se nás dalo dohromady
víc, vyrobily se první překážky a začali jsme sbírat první úspěchy.
Moc hezký článek
o začátcích agility na Rožnovsku napsala moje kamarádka Marcela (nebo
Slávka?).
Po Dinče, která už bohužel není na světě, přišla do naší rodiny
fenka Border Collie Cassy Blue Energizer,
protože na konci 90. let
se už "najistotu vědělo", že tím správným psem na agility je buďto
Belgický ovčák, Border collie nebo Sheltie :-). Pro výběr borderky
hovořilo i to, že jsme na přelomu století začali s chovem
ovcí
a k ovcím borderka patří. No a pak už to šlo tak nějak samo. S několika
dalšími nadšenci jsme založili klub
Agility Rožnov, vyrobili a
později nakoupili sadu překážek, po několika sezónách v rolích
"sám sobě a svým blízkým trenérem" jsme sehnali trenéra, tréninkový
plac, vlastně nekolik placů a začali jezdit na letní výcvikové
kurzy agility pořádané nejdříve pod Mariaskalou blízko Oder,
později ve Větřkovicích.
Mezitím měla Cassy první štěnátka
a protože haranti dorostli
do věku, kdy bylo záhodno, aby začali dělat něco rozumného, nechali
jsme si doma jedno Cassynčino štěně -
Arrowa Vrabčí Hnízdo, které
dostal do výcviku můj mladší syn Vojta. Já jsem mezitím trochu
zvetšela a tak jsem si pořídila na běhání a mazlení šeltičku
Jůlii a Cassy předala do výcviku staršímu
synovi Honzíkovi.
Každému, kdo jen někdy čuchnul k agility ať už aktivně, nebo jako
divák profesionál (což je webmaster techto stránek :-), je asi jasné,
že s šeltičkou coby agility psem jsem moc nezvetšela, naopak je to
docela slušný trénink. Sice se pak doma sotva belhám (ty roky tu holt
už jsou a nikdo mi je neodpáře), ale za tu radost to stojí. No, abych
toto své vyprávění nějak uzavřela - u nás dělá agility skoro celá
rodina (kromě manžela, jehož pes Dingo Hlaváčský Ohař má panickou
hrůzu z obojku a tudíž se nemůže zůčastňovat závodů) a tak jsme si
u nás před barákem udělali takové soukromé cvičiště. Skočky jsme
vyvedli v klubových barvách, sehnali sponzora na zakoupení tunelu
a základní cvičiště je na světě! Kdo z rodiny má chuť, může si zatrénovat.
No a v létě samozřejmě, jako ostatně každý rok, zase pojedeme do Větřkovic.
19. 09. 2011, (c) 2009 Vrabci Hnizdo